kapitola 3

27. září 2006 v 17:09 | age |  Povídka
tady ye další kapitola ... ta minulá byla wlastně celá wo snu ...

Když Galiet do hor přicházel, nic k snědku nenašel. Usoudil tedy, že by se měl vydat někam hlouběji. Spolehl se na Chartosův smysl pro orientaci (rosadilové mají velmi dobrý smysl pro orientaci), hodil si kamenem a vydal se, kam ho napadlo.
A opravdu. Čím víc se vzdaloval od místa, kde předešlou noc spal (blízko Chartosovy nory), bylo kolem něho víc a víc zeleně a trochu víc tmy. Kameny, po kterých šel, byly tu a tam obrostlé mechem a podluzovaly. Jednou Galiet nebezpečí podcenil, spadl a "AU!!! Proč vždycky já?" rozbil si koleno. Unaveně si sednul na kámen a rozhlédl se kolem. Chartos někam odběhl a Galiet se cítil podivně sám. Kolem sebe viděl spoustu porostu ... NE ... to není možné! Aby zaplašil myšlenky, pokusil se zastavit krev proudící ze svého kolena. Po chvíli bolest trochu opadla a Galiet se rozhodl vydat dál. Nechtěl zůstávat na tomhle tmavém místě. Rozhodně ne po včerejším snu. ...
Někde blízko něj se ozvala dutá rána. Galiet se rozhlédl a ... "Aaauuu!!!!!" Něco zářivě žlutého se mu mihlo před očima a vzápětí ho něco udeřilo do hlavy. Před očima se mu objevily mžitky. Spadl. Ležel v něčem slizkém. Snažil se vstát, ale hned zase spadl zpět. Zmítal se v jakési lepkavé zářivě žluté, zelené, oranžové a (u svého kolena) červené směsi. Krev z jeho kolena vesele tekla a točila se mu hlava. Byl zamotaný do porostu. Rostliny kolem něj jakoby rostly. Listy se jim ... "NE. To přece NEMŮŽE být pravda!!!" ... začaly stáčet ... "Dost!!" Galiet se cítil bezmocný. Pokusil se vstát, ale zase spadnul. Bouchnul se o nějaký kámen a hlava se mu začala zase točit. Začal křičet. Do nosu ho uhodila ...

Teď jsem měla w úmyslu tu kapitolu ukončit a hooodně dlouho nic nenapsat. Ale bylo by to moc krátké )8

... lahodná vůně. Galiet zmlknul a hlesl jen "cífy." Najednou se cítil unavený. Ale šťastný. Našel cífovník! Má co jíst. Zavřel oči a vnímal jen tu překrásnou vůni (popravdě, cífovníky celkem smrdí, ale chutnají výborně. Kor když máte hlad). Vzpomněl si, co mu říkala maminka. "Cífy jsou, podle mého názoru, nejlepší, když se uvaří. Ale jenom bez šlupky. Ta má svůj vlastní úkol. Když se správně připraví, dokáže být velmi pevná. A je hořká, což odradí zvěř, aby cífy jedla." (dala cífy do hrnce, aby je uvařila). "Ale maminko, říkala ste, že šlupka od cífu je hořká. Proč ji tam tedy dáváte?"usmála se. "Tyhle cífy jsou už oloupané. Navíc šlupka má zářivě žlutou barvu, střed je potom oranžový. Ta žlutá barva ... té se využívalo při stavbě Lanrisu. Jistě víš, jak město stavěli (Galiet přikývl, tu historku znalo každé dítě) a co pro to potřebovali. Pomocí té barvy odháněli draky" ... ach maminka ... a sestra ... a tatínek "Tvůj otec tě nemá rád!" Ten hlas ... sametový, plný bolesti, utrpení ... přesto pravdivý. "NE!" Galieta překvapilo, jak silný byl jeho hlas. "Tatínek mě má rád!" zakřičel ještě jednou. Přesto ho provázel úsměv té ženy. Jako by jí bylo líto, že toho on o světě ještě tolik neví ... že neví pravdu. A ticho.
Galieta zabolel žaludek. Vzpomněl si, že má vlastně hlad a blaženě se usmál. Okolo něho se válelo tolik jídla, kolik jen chtěl. Všechny starosti se jako zázrakem rozplynuly. Šáhl po prvním cífu, který našel, zakousl se a ...
... všechno hned vyplivl. bylo to hořké. "No jistě, musim to nejdřív oloupat."pokáral se a jakoby se zamračil. Pak se rozesmál, oloupal si cíf a zakousl se do něj.
Po chvíli už snědl cífů pěknou řádku. Uvnitř cífů je šťáva, takže se i napil. Když se posilnil, pozbíral cífů, kolik unesl, a vydal se zpátky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gil-galad2 Gil-galad2 | 27. září 2006 v 17:14 | Reagovat

skvělé a jsem rád že jsi to tam neukončila to by bylo opravdu krátké ;-)

2 bazilišek bazilišek | Web | 8. října 2006 v 20:00 | Reagovat

super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama