kapitola 9

15. října 2006 v 18:42 | age |  Povídka
sanzim se toho napsat co nejvic, nez odjedu ... tohle pisu ve skole, takze to nema hacky a carky a nekdy bude asi prohozeny "y" a "z". za to se predem omlouvam. mame hold ve skole anglickou klavesnici (kupodivu, kdyz je to anglicka skola) (8

"Galiete, prosím tě pochop to! Chtěli jsme tě chránit. Popravdě sme ti to chtěli říct právě po oslavě tvého návratu. Takže by ses to dozvěděl tak jako tak."
Galiet se sklesle sesunul na židli. Takhle se hádali už asi dvě hodiny.
"Fajn. Fajn! A před čím ste me jako chtěli chránit?"
"Nechtěli jsme, abys od nás utekl. Doufali jsme, že pro tebe budeme lepší rodiče než mrtvá matka a otec, který znásilňuje jednu ženu po druhé."
Narážka na rodiče se ho netknula, ale poskytla mu příležitost odejít a prásknout za sebou dveřmi.
"Mají pravdu," pomyslel si Galiet. "Ale stejně ... mohl sem s nimi vyrůstat stejně dobře bez lží a výmyslů." Nevěděl, co si o tom má myslet. Rozhlédl se kolem sebe. Hledal něco, čím by se zabavil. Uviděl Knihu. Vzpomněl si na své povinnosti, Knihu otevřel a poprvé do ní zapsal:
Schořelo město. Zemřel mág a já, jeho nástupce, tuto událost zapisuji. Kromě mága zemřela také králova rodina, která se nacházela v budově, kde požár vznikl. Posílám zprávu do Saléru. K uctění mága ukládám tuto Knihu na bezpečné místo, odcházím z města a další zápisky provedu nejdřív za 5 let."
Co se mnou bude? Co jenom budu těch pět let dělat? Proč já? Proč nemůžu mít krásnej nudnej život jako všichni ostatní? Pod náporem otázek se zhroutil. Sedl si na zem a začal vzlykat.
Protože zemřel král, musel Galiet organizovat nové volby. Zabralo mu to hodně času, takže měl alespoň výmluvu, proč se nechce s nikým stýkat. Navzdory tomu za ním jednoho dne jeho (teď už) pěstouni přišli.
"Ehm ... J-jak se máš?"zeptala se bojácně a starostlivě paní Kalinová.
"Co chcete?" zeptal se Galiet tvrději, než sám chtěl.
"Rozhodli jsme se, že tě pošleme studovat do Lanrisu. Je to výborná škola, rozhodně si o ní slyšel."prohlásil pan Kalina.
Galiet jen stěží zakryl své nadšení. Lanriská škola je nejprestižnější škola celé federace. Studovali tam jenom obvzlášť nadané děti, potomci významných osob nebo ti, co složili velmi složité zkoušky. Galiet si dovedl představit, kolik času a energie museli jeho pěstouni vynaložit, aby tam mohl studovat. Nakonec se jenom mdle usmál.
"Ber to jako dárek za tvůj druhý slit a omluvu." řekla paní Kalinová s úsměvem. Galiet si uvědomil, že má narudlé oči. Už dlouho se neusmála. A zestárla. Starostmi. A bolestí. Bolestí, kterou jí způsobil. A ona se mu za to ještě omlouvá. A on se ještě cítí ukřivděný a dělá naschvály. A pláče. Zase pláče.
Vlasy mu zakryly tvář. Zklesle kývl hlavou. Cítil se příšerně. Tolik bolesti ... Rodiče odešli a on zůstal sám. Úplně sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mission Mission | 15. října 2006 v 20:24 | Reagovat

Další krásná kapitolka :)

2 Fufik Fufik | 16. října 2006 v 19:38 | Reagovat

JJ, je moooc supééér!!

3 Gil-galad2 Gil-galad2 | 16. října 2006 v 20:25 | Reagovat

Je to fakt moc krásnýýýý

4 míša míša | E-mail | Web | 19. října 2006 v 15:51 | Reagovat

pekny moc

5 jana jana | Web | 20. října 2006 v 15:28 | Reagovat

ahoj age...mam novou kapitolku tak jestli chces podivej sejana cauec

6 age age | 11. listopadu 2006 v 14:09 | Reagovat

urcite ... diky za pripominku 8))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama